Když vyrazíte na cestu, tak se nebojte změnit směr

Svoje podnikání jsem začala tím, že jsem vyráběla. Ledacos … ale hlavně šperky.
Jenže v dnešní době není umění dobře vyrobit, ale dobře prodat. A tak abych mohla začít dobře prodávat (na Fleru i na E-shopu), jsem byla nucená koupit si foťák.

A to bylo moje první setkání s tímto mě dosud neznámým přístrojem. Zjistila jsem, že existuje více než režim Auto. Několik let jsem se metodou pokus – omyl naučila poznávat, co je to ta clona, expozice, ISO. Nezdary jsem zachraňovala Photoshopem a tak se i s ním pomalu naučila pracovat.

Abych postupně a nakonec úplně ujistila, že skrze vyrábění věcí realizuji svoje větší potřeby. Potřeby hledání a zachycení krásy, nálady, podstaty, okamžiku …  a touhu vyjadřovat se slovy. Jednoduše řečeno – chci fotit a psát!

A došlo mi, že to vlastně můžu dělat přímo i bez toho „vnitřku“ – tedy bez té výroby šperků.
A tak jsem sešla z cesty šperkařky, abych se stala blogerkou.
A tak to má být!

Touhle větou jsem článek chtěla ukončit. Jenže mezitím jsem začala z počítače ze složky „Šperky“ nahrávat fotky ..… a teď sedím jako přikovaná a nesmírně okouzlená, tím, co všechno krásného jsem vytvořila!
A jsem z toho trochu dojatá.

Možná že to přehodnotím a stanu se zase zpět šperkařkou.
Můj článek by tím pádem ale vlastně ztratil smysl …?
Anebo by ho možná teprve získal !!!