Ach jo …

Byla jsem v Praze na výstavě Retro v Národním muzeu. Ale o ní nechci psát. Ráda bych se vyjádřila jen k jedné jediné vitríně. K té, která mě natolik oslovila, že jsem si ji přes zákaz musela vyfotit.

V ní byly vystaveny (kromě jiných drobností) dva kufříky. Ten vlevo byl skutečné retro. Přesně takový, jaký jsme také měli doma.
A ten druhý – pro srovnání – nový a moderní.

Dva kufříky jako dokumentace dvou různých epoch.

A já zůstala před touhle vitrínou stát a jen zírat. Uvědomila jsem totiž, že tahle vitrína přesně, názorně a zřetelně zobrazuje rozdíl mezi „dřívější“ a „dnešní“ holčičkou.

Starý kufřík vlevo ukazuje – prostě a jednoduše – děvčátka. Hezká, baculatá, bezstarostná, s mašlemi, korálky, šatečkami. Prostá, půvabně dětská ilustrace nechává svět takový, jaký má být. Přirozený!

A druhý, nový kufřík ukazuje holčičky, jaké by je dnešní svět chtěl mít. Žádné holčičky, nýbrž malé dámičky! Trochu sexy, trochu intelektuálky, hubené figury, vychrtlé nožky, ohnutá záda, nohy do O, špičky k sobě, vystrčený zadek, boty na jehlách. Žádné dětství, žádné správné držení těla, žádné hraní si zadarmo na dvorku či na louce …
A tak hezky a rychle mazat do obchodních center nebo na internet a nakupovat!
Jo, a taky držet diety!
Takže šup, šup, milé malé dámy!

 

Ps. Máte-li rádi retro, pak můžete ještě navštívit  můj článek na Winterinparis.blog.