Nenápadný půvab odmetání sněhu

Vždycky jsem TO milovala.  Ale nikdy to nedošlo až na vrchol vědomí, abych mohla říct nahlas: „Miluji odmetání sněhu“.
Je to pro mne dokonce jeden z nejvýznamnějších symbolů zimy. Jako je žezlo, koruna, jablko, tak já mám vánoce, svíčky a odmetání sněhu.
Jako by to bylo včera – vidím tatínka ve vaťáku, v čepici a s dřevěným hrablem. A já se sestrou tak nějak kolem něj.
Vidím bílé nahrnuté závěje se třpytící se ledovou krustičkou. Vidím úzké cestičky vytvořené až s geometrickou přesností. Vidím červené tváře a vnitřní teplo, které mne nutí porozepnout si kabát. Slyším typické zadupání na schodech, když už máme hotovo a jdeme domů.

Nedá mi to. Přemýšlím, co je to TO, co mě na odmetání sněhu tolik přitahuje?
Nejspíš to bude směsice několika pocitů:
Je to silná vzpomínka na dětství.
Je to fyzická aktivita. Prostá a jednoduchá. Vzít do ruky nějaké náčiní a začít pracovat. Skutečně pracovat. Rukama. A to, jak je dobře známo, je nejlepší způsob, který zahání chmury, deprese a rozproudí krev. Je to činnost, která je spojena s námi, s naším obydlím, s přírodou, s takovým tím normálním, obyčejným, pěkným, poctivým životem.
Navíc pracovat tak, že zametáte čerstvě napadlý, bělostně stříbrný sníh je docela něco jiného než třeba skládat uhlí nebo vytírat podlahu. A odmetená cestička přímo k našim dveřím je navíc krásně viditelný, až téměř symbolický, výsledek naší práce.

A hlavně – je to aktivita, která je velmi vzácná. Mýt nádobí můžete každý den, ale kolikrát za zimu se zadaří odmetat čerstvý sníh? To by se dalo spočítat na prstech jedné ruky.

Kombinace vzácnosti, fyzické práce, prostého života a bělostné čistoty … to bude myslím to pravé!
Kde jinde tuhle kombinaci najdete?