Krásné bruslení a už méně krásná tepláková bunda!

Baví mě sledovat krasobruslení. Ale ne pasivně z gauče. Raději stejně jako oni – v pohybu.
Tu kouknu, tu si uvařím kafe, tu trochu uklidím, tu napíšu odstavec ke článku.
Je to pro mě úžasná kulisa, která snoubí vše, co mám ráda – tanec, napětí, sport, hudbu, kostýmy, kreativitu.

Jak je vše krásné, půvabné a dokonalé. Jak je vše propracováno do posledního detailu. S celkovým dojmem musí ladit každý blýskavý kamínek na šatech, účes, líčení a dokonce i lak na nehty.
Sleduji působivé představení, výraz obličeje, prožitky, emoce …
A jízda graduje až k samému vyvrcholení, pukrle, potlesk a vzdušné polibky.
A na úplném konci již jen trenér, lavička, čekání na hodnocení …. a …. tepláková bunda!

A veškeré atributy – krása, romantika, volány, ženskost a něha … jsou rázem drsně sevřeny zipem polyesterové bundy ostře sportovní barvy, která ale vůbec (vůbec!) neladí s celou tou nádherou pod tím.

A u tohoto momentu se vždycky rozčílím (a moje rodina to nesnáší, protože to slyší už po stopadesáté): „Jak to, že to nikdo nevidí? Jak to, že si toho nikdo nevšimne? To nikdo necítí, jak to neladí? Jak to bije do očí! Co dělají všichni ti kostýmní výtvarníci? Proč stále jen ty vyjeté koleje? Proč nikoho nenapadne vytvořit krasobruslařkám nějaký důstojnější svršek? Třeba sametový kabátek nebo něco na způsob kožíšku? Proč veškerou kreativitu věnují jen šatům?“

Nerozumím. Nechápu.
Tolik bych chtěla být (nejen v krasobruslení) mile překvapena!

Fotografie byly pořízeny z televize (Mistrovství Evropy 2017 v Ostravě). Je na nich vítězka Volných jízd žen.
Jenže jak se tak na ní dívám, tak si myslím, že by se kategorie měla spíše jmenovat
„Volné jízdy dětí přestrojených za ženy“.
Ano, to je druhá věc, se kterou se těžko smiřuji. Raději bych viděla opravdové ženy a ne skákající holčičky v make-upu, který to má zachránit, ale podle mého názoru, na to jen více upozorní.