Vzplanutí a tajemství

Zatopili jsme v krbu. Období mrazů trvalo příliš dlouho. A mě najednou ovanula vůně ohně, začouzeného černého šamotu, spáleného dřeva a šedého popelu. A moje mysl velmi letmo zachytila vzpomínku na jeden  … parfém …

Třikrát po sobě, v rozmezí několika měsíců,  jsem ho testovala. Ale ve všech případech jsem nakonec dala přednost jiným. Vždy zvítězily vůně lehčí a zdánlivě příjemnější.

A najednou se vrátila. Připomněla se. Jako kdyby tuhle vůni přivál vítr, který rozdmýchává oheň. Jako kdyby to bylo znamení, že právě teď nastal ten správný čas. A za chvíli už to nebyla jen vzpomínka, ale zhmotnila se, překonvertovala v silnou touhu. Už to nebylo jen „něco mi cvrnklo o nos“, už jsem po parfému začala toužit. Nikdy předtím mě nenapadlo, že se dá po nějaké věci tak silně a bytostně toužit.

Vůně je třetí rozměr našeho života. Je to naše existence v prostoru, je to naše aura, je to naše vonné osobní pole, je to intimní okolí naši bytosti.

Dala jsem své touze týden. Ať se ukáže, jestli je tak silná a vydrží. Obvykle mi na rozhodnutí stačí méně. I jedna noc. Ale parfém byl drahý a tak jsem to nechtěla uspěchat. A touha mě nepřešla. Sedmý den jsem vyrazila do oné jediné, malé niche parfumerie. Cestou se nabízely otázky: „Budou ho ještě mít? Prosím! Ať ho mají! Je to skoro třičtvrtě roku, co jsem ho tam naposledy viděla.“

Byl tam.
Čekal na mne. Eau de Parfum, Iris Cendré od Julien RASQUINET, bergamot, mandarinky, kadidlo, koření, tabák a jantar. Velmi temný, neuvěřitelně smyslný, kouřový, pro spoustu lidí až nepřijatelný.

Ty nejkrásnější věci nevyberete, když je půjdete hledat. Vaše nejlepší kousky vám přijdou do života sami. Přivane je ten správný vítr. A vy jen musíte zachytit jejich stopu a zatoužit po nich … A pak jim dát (svůj) čas. Ty nejlepší věci mají svoje správné načasování. Třikrát jsem parfém měla na dosah a třikrát jsem upřednostnila jiné. Teprve nyní přišel jeho čas. K jistým věcem musíme nejprve dozrát.