Valentýn

Jdu na autobus kolem kavárny a vidím nápis: „Dnes má svátek Valentýn.“
Svatý Valentýn. Patron a svátek zamilovaných. A napadá mě, že vlastně nemám ráda diskuse okolo tohoto svátku.
„Má se slavit, nemá se slavit, je starý nebo nový, je typicky český nebo importovaný?“
Hlavně si ovšem myslím, že v Čechám je typické, že každý musí mít nutně na všechno svůj názor.

Já osobně mám ráda všechny svátky. Mám ráda každý důvod k oslavě, k možnosti předání dárku a k polibku.

A jak tak stojím na zastávce, zahlédnu na zemi lístek ve tvaru srdce …
„Aha, valentýnské znamení.“
A podívám se na jízdní řád a uvidím další srdce.
A pak dlouhou dobu nic. Jak to? Čekala jsem spoustu dalších znamení?!

Později
Vrátila jsem se domů a vidím, co jsem dříve neviděla. Kudy chodím, tudy vidím srdce. Na dveřích, v mé pracovně, v koupelně … Ani jsem netušila, co jich doma mám … a to jistě nejsou zdaleka všechny!
Znamení jsem tedy našla doma! Tak to má být. Ať žijí znamení! Ať žijí srdce!