Dříve jsem podobné úvahy a rady nechápala … „jasně, že je to pěkné, když to na jaře rozkvete, ale jsou na světě lepší věci“ …

Dnes už pomalu a skromně chápu, jak to bylo myšleno. Před pár dny jsem se přistihla, jak se toužebně a plná očekávání dívám na dosud zavřené květy pivoněk a těším se, kdy už se otevřou.

Dnes už jsem přesvědčená o tom, že dokud nedospějeme k takové formě radosti a naplnění, prosté a každodenní, nemůže být náš život šťastný.