Ať se dívám, jak se dívám …

Ať se dívám zleva, zprava, kriticky, velkoryse, tolerantně, chápavě …, tak přesto nechápu!
Stojím u výlohy v Pařížské a dívám se na kabelku, za jejíž cenu byste si mohli koupit v bazaru menší ojeté auto.
Nelíbí se mi. Barvy se k sobě mají tak nějak podivně. Připomínají mi náhodné uskupení kolíčků z mé oblíbené socialistické společenské hry Logik. Obří hmyz zase vypadá jak z obchodu s levnou bižuterií a ucho kabelky jako držátko keramické čajové konvice.


Prozradím teď jednu skutečnost:
Neexistuje totiž žádná přímá úměra mezi vysokou cenou a vkusem!

Ale naopak existují určité věci, které si ženy nekupují z důvodu, že by se jim líbily. (Nebo možná – nechávají si kupovat?) A tím jsou věci drahé. Věci, u kterých nutnost si je pořídit, převálcuje skutečnost, že se jim ta věc vlastně ani moc nelíbí. Což u levné věci neuděláte!
Levnou nebo středně drahou věc si vždycky koupíte jen takovou, která opravdu odpovídá vašemu vkusu. Důvod koupit si předraženou věc, která se mi ani nelíbí, je jen jeden. Být skrze ni vidět! Zvýšit si díky ní svoje osobní i vnější společenské postavení a sebevědomí.

Takže já říkám – když už mít drahou kabelku, tak ať se nám opravdu líbí!
Ps. A lépe vlastnit jen jednu jedinou, ale pořízenou za vlastní peníze. Neb platí také toto pravidlo – za čí peníze kabelky kupujeme, toho píseň zpíváme. Jako u chleba :-)