Nemám ráda rozumné vánoční dohody!

Od nikoho nevyžaduji a neočekávám žádné drahé dary. Nechci diamanty, pobyty u moře, ani žádnou techniku a přístroje. Co opravdu z duše chci, po čem toužím, tak to si ráda koupím sama. Přiznávám totiž, že jsem velmi vybíravá a rozdíl mezi věcí, která se mi líbí a věcí, která se mi nelíbí, bývá minimální a pro jiného člověka téměř nezřetelný! Často s tím mám sama problém – tyhle jemné nuance odlišit – natož někdo jiný, natož někdo opačného pohlaví!

A přestože se mi vánoční shon a honba za drahými dárky protiví (viz můj nedávný článek o Teorii jednoho dárku), nelíbí se mi ale ani současná a módní praktika – uzavřít se svými blízkými rozumnou dohodu o tom, že si nebudeme dávat dárky! To vnímám zase jako druhý extrém. Buď úvěry, počítače, mobily nebo nic. Černá nebo bílá. Jenže mezi tím je nekonečně mnoho překrásných barevných odstínů!

Vždyť existuje tolik milých věcí, které nemusí být příliš drahé. Věci, které čekají na svou příležitost, aby byly zakoupeny právě jako dárek. Proč dělit dárky na drahé a na žádné. Proč se dobrovolně a rozumnou záminkou – jsme přece dospělí, ne! Vánoce jsou pro malý děti! – připravit o možnost udělat radost! Nenapadlo vás někdy, že přílišná rozumnost a dospěláctví zabíjí hravost, potěšení a dětskou duši v nás?