Podivné papírky zvané stravenky

Dnes jsem se v Albertu opět postavila do nesprávné fronty, k nesprávné pokladně (jak se mi to tam dost často stává). Přede mnou byl manželský pár, který svůj obrovský nákup (zřejmě se blíží konec světa a já o tom nic nevím) platil stravenkami, a to ještě ke všemu v té nejnižší hodnotě, protože jich bylo na pokladně vyskládáno „asi milion“.

Jako nedobrovolný pozorovatel jsem musela sledovat, co s tím má pokladní práce, co úkonů je s touto operací spojeno. Největší problémy ale nastaly až nakonec, kdy si paní musela vybrat ještě něco, v hodnotě asi dvacet korun, protože na stravenky se prý nevrací. Což bylo pro tuto dámu opravdu veliké dilema. Váhala, zda si má pořídit žvýkačky, Kofilu, Milky Way, či snad raději nějaké bonbóny?
Když po dlouhém a náročném váhání konečně své téměř životní dilema vyřešila, a s nákupem konečně odkráčela, počala prodavačka jednu stravenku po druhé skenovat a zadávat do kasy.
Málokdy jsem zažila u pokladny něco tak neuvěřitelně zdlouhavého …

Můj manžel, jakožto zaměstnanec, také stravenky nosí domů a tak se čas od času nad nimi zamyslím a „poškádlím“ svůj smysl pro jednoduchost. A přestože jsem sama vystudovala ekonomickou školu, tak se veřejně přiznávám k tomu, že systém stravenek považuji za jednu z velkých absurdit dnešní moderní doby.

Můj selský rozum se neustále ptá, proč zaměstnavatel, který chce přispět svým pracovníkům na stravu, jim jednoduše nepřidá k platu nějakou tu stovku? Proč na to potřebuje nějaký systém papírků, na něž si ještě musí zaměstnanci něco připlatit? Kolik lidí se na tomto zbytečném procesu přiživí, kolik práce a energie se tímto promrhá? Účetní a lidé pracující v ekonomické sféře by asi uměli argumentovat, k čemu jsou z hlediska odvodů a daňového základu stravenky dobré. Jenže svět jsme si dnes, my moderní lidé, vyrobili tak neskutečně složitý, že další složitost do složitého systému zřejmě dobře zapadá :-)
A řeči, které stravenky obhajují z trochu jiného soudku – aby si zaměstnanci kupovali za stravenky jen jídlo …! No, kde to, sakra, jsme? Copak nejsme dospělí a potřebujeme, aby nás někdo hlídal, abychom si snad místo pořádného jídla nekoupili k obědu půl kila čokolády nebo litr rumu? Ách, jo!

Pro mě je prostě fascinující, jak se podařilo někomu něco tak krkolomného, jako jsou stravenky, uvést v život, vnutit je, obhájit jejich nezbytnost a zavést je do našich životů jako něco normálního?!

(Další důvod, proč jsem ráda, že jsem na volné noze a za své vydělané peníze si koupím, co chci.)