Dostala jsem „opravdický“ dopis

Jednoho dne otevírám schránku a co nevidím? Nebyl v ní ani leták, ani faktura za elektriku, ani upozornění, že mám na poště uloženou zásilku, protože nic jiného ve schránce už poslední dobou neočekávám, byl v ní „opravdový“ dopis!

Dopis, jaký jsem už léta neviděla. Pátrám v paměti, kdy to bylo naposledy. A s hrůzou jsem zjistila, že jsem se ve vzpomínkách nepřehoupla přes dopisy od prvních lásek, přesněji řečeno přes rok 1989. Za posledních devětadvacet let jsem si nevybavila, že bych dostala jediný, ručně psaný dopis.

Prohlížím si ho. Prohlížím si své ručně napsané jméno a adresu. Zkoumám rukopis a razítko. A vůbec nic mě nenapadá. Jsem napnutá a natěšená. Skrze obálku ve vznešeně znějící barvě chamois prosvítá drobné, úhledné písmo. Pocítila jsem lehké rozechvění. Roztrhávám, otevírám dopis a čtu …

Byl to dopis od mé klientky Hanky, která mi v dopise děkuje za to, co dělám. Dojalo mě to. Poděkování papírovým, „opravdickým“ dopisem je totiž úplně jiné než mailem či esemeskou (i když i těch si samozřejmě moc vážím). Je to víc. Je to osobnější, je to vřelejší, je to srdečnější. Je to reálný, hmotný důkaz toho, že si někdo dal práci. Že vzal skutečný dopisní papír, že něco napsal, že koupil známku a že to odnesl na poštu.

Opravdový dopis je pro mne připomenutí starých dobrých časů. Připomenutí toho, co dnešní doba už odnesla, co už se dnes nenosí, na co už není čas … A myslím tím – dát si s něčím práci! To je totiž přesně to, co vymizelo z našich životů. A co je občas dobré si připomenout.

Hanko, děkuji ti!