Vyvážené napětí mezi prostotou a okázalostí

S dekoracemi to nepřeháním, ale také je neignoruji. O vánocích nezahaluji celý náš dům světelnými řetězy a o velikonocích nevěším vajíčka kam se dá. Stačí mi jedna věc podpořená trochou invence.
Letos na mne na velikonočním jarmarku „zavolalo“ zlaté vejce. A to bylo přesně ono! Dekorace pro letošní rok. Všechno už u mne doma bylo .. bílé, červené, křepelčí, slaměné, krajkové … ale zlaté je nové! Navíc zlatá barva na vejci má úžasnou symboliku. Prostotu a hojnost zároveň!

Pak jsem jen vyběhla do parku a sesbírala několik spadlých březových větviček, které jsem společně s vejcem umístila do kameninové misky. Prostota keramiky a větviček vyvážila okázalost zlatého vejce.


Při aranžování jsem si vzpomněla na pohádku O ptáku Ohniváku:
„Ptáka Ohniváka nesmíš umístit do zlaté klece. Dej ho do prosté, obyčejné. A koni Zlatohříváku také nesmíš dát zlatou uzdu, ale opět obyčejnou …!“ A princ neposlechl a dal (dle svého vkusu) své ke svému – zlatou uzdu ke zlatému koni, zlatou klec ke zlatému ptáku. A pak, jak všichni víme, měl velký problém.

Cítím to také tak. Cítím, že se musí udržovat vyváženost a příjemné napětí. A to nejen na stole o velikonocích. Třeba zlaté sandály bych nikdy nevzala k elegantnímu kostýmu, ale ke starým džínám.

 

%d bloggers like this:
close-alt close collapse comment ellipsis expand gallery heart lock menu next pinned previous reply search share star