Přeji spokojenost

Právě se chystám rozeslat mail svým přátelům a klientům a přemýšlím nad tím, co jim do nového roku popřát. Nechci totiž jen bezduše opakovat fráze, které se tak obvykle přávají, protože ono to s nimi také není úplně jednoznačné.

Zdraví ... to je sice pěkné, obzvlášť v dnešní době se to hodí, jenže nemoci k nám chodí většinou jako velká lekce, která dokáže náš život nasměrovat správným směrem. Nemoci jsou zkrátka dobří učitelé. Někdy přísní, ale právě ti nás nejvíc naučí. Život bez nemocí je jako život bez učení.

Štěstí … ve smyslu náhodného zaonačení osudu, které nám přinese nějaký prospěch, výhodu, happyend? Vzhledem k tomu, že nic takového jako náhoda neexistuje, protože k nám přijde přesně TO, co k nám přijít má, tak i pojem štěstí trochu ztrácí na významu. O náhodě znám jedno velmi trefný citát od Alberta Schweitzera : „Náhoda je pseudonym, který si dává milý bůh, chce-li zůstat inkognito.“

Úspěch … je často jen další pokus předchozích neúspěchů, bez nichž bychom si různé možnosti nevyzkoušeli, neposbírali zkušenosti a nebyli bychom tam, kde jsme dnes. Takový jeden pěkný neúspěch nám mnohdy dá víc než jeden opojný úspěch.

A splněné přání? O tématu splněných přání jsem nedávno napsala celý článek „Dnes o tom, že by člověk neměl dostat vše, co si přeje“. Ve zkratce v něm říkám, že takové velké chtění a usilování nemusí vést k ničemu dobrému a také, že je nejlepší, když je člověk spokojený s tím, co už má.

Takže nakonec mi jako jediné, co bych chtěla popřát a s čím bych byla naprosto ztotožněná – je přát spokojenost.
Protože spokojenost je nezávislá. Spokojenost vychází zevnitř. Spokojenost není vázána na děje, situace a okolnosti. Znám lidi nespokojené, přestože zdánlivě mají VŠE a znám naopak lidi spokojené, i když, opět zdánlivě, nemají ke spokojenosti téměř žádný důvod. 

<span>%d</span> blogerům se to líbí:
close-alt close collapse comment ellipsis expand gallery heart lock menu next pinned previous reply search share star